Záchranný program hnízdišť a biotopů
pro Koroptev polní, Čejku chocholatou a Křepelku polní
Nezisková organizace Myslivost z.s. v
letošním kalendářním roce uspěla při zpracovávání dotačních titulů.
Organizaci se podařilo získat dotační titul pod názvem "Záchranný
program hnízdišť a vhodných biotopů pro Koroptev polní, Čejku
chocholatou a Křepelku polní". Tento dotační titul neziskové organizaci
Myslivost z.s. poskytla NADACE ČEZ.Veškeré podrobnější informace, ohledně práce na tomto dotačním titulu, budeme postupně zveřejňovat na této stránce.
Kolektiv autorů projektu.
Koroptev polní
Hnízdí monogamně. Páry se za příznivého počasí začínají tvořit již v únoru, jinak až v průběhu března. Hnízdo je mělká jamka v zemi, většinou na okraji porostu, vystlaná suchými stébly trav. Hnízdí 1x ročně od dubna do července. Samice snáší v jednodenních intervalech 12–20 žlutohnědých, žlutoolivových, žlutozelených nebo šedozelených neskvrněných vajec o rozměrech 34,99 x 26,46 mm. Inkubace začíná 1 nebo několik málo dnů po snesení posledního vejce a trvá 23–25 dnů, sedí pouze samice, zatímco samec hlídá v blízkosti hnízda. Mláďata se líhnou během 2–3 hodin a již po zhruba 2 hodinách opouštějí hnízdo. Zpočátku jsou značně choulostivá a v případě chladného nebo deštivého počasí často hynou. Vodí je oba rodiče. Vzletnosti dosahují ve stáří 16 dnů. Ztráty během hnízdění jsou vysoké; ze 76 hnízd bylo neúspěšných 67 (88,15 %), nejčastěji z důvodu predace (35 hnízd, 46,06 %; hlavně vránou, ježkem, psem, kočkou a lasicovitými) nebo zničení člověkem (7 vysečením, 4 úmyslně a 7 neúmyslně). 14 hnízd (18,42 %) bylo opouštěno z neznámých příčin. Pohlavní dospělosti dosahují v 1. roce života. Nejvyšší známý věk ve volné přírodě je 5 let a 2 měsíce. (zdroj: wikipedia.org)
Čejka chocholatá
Čejka chocholatá (Vanellus vanellus) patří mezi nejrychleji ubývající ptačí druhy naší krajiny. Mezi lety 1973-77 a 1985-89 došlo ke snížení početnosti celé populace čejek v ČR v rozsahu 20-50 %. V roce 1989 se u nás odhadovalo 20 000-40 000 párů, ale do příštího mapování v letech 2001-2003 došlo k dalšímu výraznému poklesu zhruba o 70 % na 7000-10 000 párů. Z některých oblastí čejky prakticky vymizely a její stavy se snížily i na tradičních hnízdištích v jižních a východních Čechách nebo na jižní Moravě. Proto Česká společnost ornitologická ve spolupráci s pracovní skupinou ČSO pro výzkum a ochranu bahňáků v ČR a Fakultou životního prostředí České zemědělské univerzity organizuje mapování hnízdního výskytu čejek, jehož cílem je získat podrobné informace o stavu hnízdišť, počtu hnízdících ptáků a dalších informacích, které mohou přispět k efektivnější ochraně tohoto ptačího druhu. (zdroj: cso.cz)Čejka v monogamii, občas se vyskytují i případy polygynie (1 samec a 3 samice). Hnízdí obvykle ve společenstvích několika párů, z nichž si každý hájí svůj hnízdní revír. Tok probíhá nejprve v letu, kdy je doprovázen výraznými hlasovými projevy, později se přesouvá na zem, kde dochází k hrabání několika mělkých jamek o průměru zhruba 12 cm představujících základy hnízdních kotlinek. Hnízdo je na málo zarostlých nebo vysečených místech, obvykle nehojně vystláno stébly a suchými rostlinami.Hnízdí jen jednou ročně od února do června, v případě zničení snůšky jsou velmi častá náhradní hnízdění. Samice snáší zpravidla 4 žlutohnědá nebo olivově žlutohnědá, červenohnědě až černě skvrnitá vejce o rozměrech 46,64 x 33,32 mm a průměrné hmotnosti 23,45 g. Snášena jsou denně, obden nebo s přestávkou jednoho i více dnů, sezení začíná od snesení posledního nebo předposledního vejce. Inkubace trvá zpravidla 24 dnů, za špatného počasí i déle. Sedí oba ptáci, samice více než samec. V ČR bylo ze 188 snůšek zničeno 34 (18 %), z toho 10 polními pracemi a 9 zaplavením, u zbylých nebyla příčina zjištěna. Mláďata opouštějí hnízdo během 1–2 dnů a zahřívána i krmena jsou oběma rodiči. V případě ohrožení se tisknou k zemi a spoléhají na maskovací zbarvení. Snůšku i mláďata chrání také dospělí ptáci vytrvalými střemhlavými nálety doprovázenými hlasitým křikem. Tento způsob aktivní ochrany se jeví jako efektivní zvláště v místech s větším množstvím párů, kde se s jeho pomocí daří odehnat i větší šelmy. Vzletnosti dosahují ve stáří 33 dnů, rodiny se poté slučují do hejn. Pohlavní dospělosti dosahují ve stáří 1 roku. Nejvyšší známý věk u kroužkovaného ptáka přesahuje 16 let. (zdroj: wikipedia.org)
Křepelka polní
Křepelka hnízdí v otevřené zemědělské krajině s pastvinami a obilnými poli, případně v lesostepích.[2] V České republice hnízdí po celém území především v nižších polohách, byla však zaznamenána i na hřebeni Krkonoš a Hrubého Jeseníku. Celková početnost byla v letech 2001–2003 odhadnuta na 5000-10 000 párů.[3] Křepelka polní hnízdí roztroušeně v celé Evropě od jižní čísti Britských ostrovů po Řecko a Ural, vyhýbá se vysokým horám (Alpy, Karpaty, Kavkaz) a souvislým lesním porostům. Na východ zasahuje do Asie, kde žije v Turecku, Íránu, Afghánistánu a severní Indii, ale také v Kazachstánu, Mongolsku a na jižní Sibiři, východní hranici jejího rozšíření tvoří Bajkal. Vyhýbá se vysokým horám a pouštím. Izolovaná populace, někdy vyčleňovaná jako samostatný poddruh, žije v savanách východní a jižní Afriky. Africké křepelky nejsou na rozdíl od evropských a asijských ptáků stěhovavé. (zdroj: wikipedia.org)